Koně nám propůjčují jen křídla,která postrádáme...

Zdravý kůň X nemocný kůň

Každý, kdo se stará o koně, by si měl osvojit základy péče o zdravého i nemocného koně. Je dobré naučit se rozeznávat nejvýznamnější příznaky onemocnění a poruch, abychom mohli včas zasáhnout, nebo přivolat pomoc. Jsme-li na pochybách, vždy se obrátíme na veterináře. Lepší je zvýšená pozornost než pozdější lítost.

Ukazatele pro posouzení zdravotního stavu koně:

Je-li teplota koně pod 36°C nebo nad 40°C, urychleně přivoláme veterináře. Teplotu koni měříme zavedením teploměru potřeného vazelínou či krémem do konečníku, a to krouživým pohybem směrem nahoru, teplotu měříme 3 minuty. Je-li tep koně kolem 80 tepů za minutu, je kůň těžce nemocný. Tep koni měříme přitisknutím ukazováku a prostředníku ke středu čelisti, tam kde pulzuje tepna.

Zdravý kůň

Zdravý kůň především přiměřeně reaguje na prostředí, tj. např. na teplo, chlad, světlo, hluk apod. Má normální držení těla a končetin při pohybu v práci i odpočinku. Kůň si v noci lehá a leží buď na břiše s podloženýma nohama, nebo na boku s volně nataženýma nohama. U zdravých malých hříbat je typická poloha vleže. Zdravé mladé hříbě leží na boku se spodní nataženou nohou a druhou přední pokrčenou nohou. Obě zadní nohy má natažené. Kůň vstává obvykle tak, že se nejdřív postaví na přední nohy a pak se teprve odráží zadníma nohama. (U skotu je tomu naopak)
   Srst zdravých koní je lesklá a přiléhavá. Sliznice je hladká, v nozdrách mírně zavlhlá, kůže je také hladká, oči jsou jasné bez zákalu nebo výtoku a reagují na vnější podněty. Tělní otvory, jejich dutiny a okolí nemají výtoky ani známky po výtoku. Fyziologická činnost je normální. Plnokrevník si v tréninku i v dostihu zachovává svoji obvyklou rychlost, sportovní kůň svoji dovednost a kondici, tažný kůň svoji sílu. Na vnější podněty reaguje zdravý kůň obvyklým způsobem. Typická je jeho pohyblivost uší a hra uší. Známkou dobrého zdraví koně je chuť k žrádlu a pití, zvíře také normálně močí a kálí. Moč i výkaly mají obvyklou konzistenci, hustotu a barvu. Dýchání, tep a tělesná teplota jsou normální. Výměna látková je pravidelná. Hřebec má normální pohlavní pud a klisna říji. Porod březí klisny probíhá bez obtíží a rodí se vyvinuté životaschopné hříbě.

Nemocný kůň

Onemocnění koně se projevuje různým způsobem. Jedním z prvních příznaků onemocnění je neobvyklé chování koně. Projevuje se u něj nervozita, plachost, nebo naopak flegmatičnost až otupělost, jindy křeče apod. Můžeme u něj také pozorovat změny ve fyziologické činosti, jako nechutenství, průje, hrbení, rychle za sebou následující lehání a vstávání, převalování přes hřbet, strnutí některého orgánu nebo i celého těla, zvýšenou teplotu nebo horečku, zrychlený kašel atd. Příznakem onemocnění může být také snížený výkon koně a snížená plodnost. Na povrchu těla nemocného koně zjistíme také např. opuchliny, rány, vředy, ztrátu srsti. Jindy je zase srst suchá, bez lesku, zježená, sliznice je suchá, popraskaná, moč hustá, popřípadě zbarvená krví. U klisny se také mohou objevit výtoky z rodidel, výtoky z očí, nozder. Oko může být zanícené, zakalené apod.
   Tyto uvedené změny, které vznikají při onemocnění koně, se neprojevují ani stejně rychle, ani stejně intenzívně. Výraznější bývají u nemocích nakažlivých a parazitálních, kdežto u nemocí nenakažlivých se projevují někdy mírně někdy intenzívně. Nejvýraznější jsou příznaky onemocnění důležitého orgánu, jakým je srdce, mozek, ledviny, plíce, trávicí ústrojí (koliky). Zjistíme-li u koně některý z uvedených příznaků, který je prvním signáem onemocnění, pak je třeba neprodleně se pokusit o stanovení předběžné, povšechné diagnózy. Na jejím podkladě se zařídí popřípadná karnténa koně a léčení odborníkem. Tím se často předejde ztrátě koně.