Vzplanutí
Vzplanutí
Přilož pysky jemné,
na ucho mé,
zimou zkřehlé.
Dech tvůj mě zahřívá
a přitom šeptáš mi
pohádky o cestách
co nejsou cestami.
Lákáš mě na hřbet svůj,
že mě tam svezeš,
koníčku milý můj,
vím, že to svedeš.
Vyprávíš o místech
hezčích než sen,
úsměv mám na ústech,
už do sedla jen
vyskočit chybí mi.
Bojuješ koníčku krásnými
zbraněmi!
Něžné máš řečičky,
hluboké oči …
Koníčku svedl´s mne,
do sedla skočím.
Pojedem cestou tvou,
pojedem za štěstím,
vzplanutí duší dvou,
nechť stane se přátelstvím.